Miluju na Londýně ty uzounký uličky mezi domy do, kterýma se můžete potloukat hodiny a hodiny a stejně vás nepřestanou překvapovat. Slova jako stereotyp nebo monotónnost zde postrádají své významy. Ta rozmanitost, která se v tomto obrovském metropolitním uzlu usídlila snad nezná hranic. S každým krokem se objevuje nový a nový důvod proč si vykroutit krk z pantu.
Nikdy by vás třeba nenapadlo jakými všemi způsoby jde pít káva. Stačí si na malinkou chvilinku sednout na lavičku před nádražím a pozorovat. Někdo si svou kávu vychutnává v klidu až do samého konce, jinému se div nevylije z plastového kelímku jak se nervózně prohrabuje v tašce a hledá jízdenku do práce. A co tahle ta fialovo vlasá holka co příšerně rychle žvaní do telefonu a kafe do sebe kope po jeho ukončení snad na ex a taky pán vedle ní nervózně usrkává protože mu za ruku visí jeho uječený potomek a mohla bych pokračovat dál a dál. "Do nekonečna a ještě dál" jak říká Buzz rakeťák ve kreslené pohádce pro děti. Pousměju se když si na tu pohádku vzpomenu, ale počkat. Proč vlastně? Aha! To ten chlapeček převlečenej za kovboje Woodyho :). Ach ta rozmanitost.
Není tu moc míst kde by jste mohli na chvilku vypnout a proto sem si také ihned oblíbila "UNDERGROUND". Někdo s arachnofobií by se toho obrovitánského pavouka co se válí pod Londýnem a natahuje svoje nohy do všech jeho nejvzdálenějších koutů mohl zaleknout. Popravdě měla jsem ze začátku taky pěkně nahnáno, ale přešlo to jakmile jsem se začala orientovat (kupodivu to netrvalo vůbec dlouho :) ).
Mám to ráda. Prostě si sednout a jet na opačnou stranu města. Pozorovat spící lidi, unavené lidi, lidi spěchající do práce nebo vyzvednout děti ze školy, lidi v pyžamu, lidi upoutávající na sebe pozornost svým extravagantním vzhledem a taky prostě lidi, všechny.
Žádné komentáře:
Okomentovat